Jak získávat přátele a působit na lidi ve věku digitálních technologií

Co Vás přivedlo k tomu dělat dabéra?

K dabingu mě přivedla v r.1978 v podstatě náhoda. V té době jsem ještě studoval Konzervatoř a Československá televize Brno hledala mladý hlas na roli chlapce v bulharském filmu ,,Děti si hrají".

Tam jsem se s dabingem seznámil. S přibývajícími léty přibývalo příležitostí a dnes, jak jsem již někde uvedl, se studiový mikrofon stal mým úhlavním přítelem. Je zvláštní, že tu první roli v mém prvním filmu si stále pamatuji. Asi je to jako s první láskou. Na tu také nikdy nezapomenete!

Které druhy filmů nejraději dabujete?

Stejně jako kadeřnice nemůže říct jaké vlasy stříhat bude a jaké ne, tak ani já nejsem v pozici, kdy bych mohl jenom lízat smetanu. Každý divák ví, že jsou filmy výborné, dobré a i ty, které kdyby se nenatočily, nikdy by nikomu nechyběly. A přitom v českém znění jsou všechny. Když vychováte mladého býčka, tak také nevyloupnete jenom svíčkovou a zbytek nevyhodíte. Jeden malý rozdíl tu však je. U toho masa máte třídu kvality deklarovanou.

Na čem momentálně pracujete?

Musím zaklepat na dřevo, ale je toho dost. Od telenovely přes seriál, celovečerní filmy až k dokumentům. Tituly záměrně neuvádím, protože v době, kdy odpovídám, jsou tyto již vyrobeny a mnohé již odvysílány.

Co si myslíte o knize Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho?

Moc přítomného okamžiku je...Každému bych tuto knihu doporučil! Ovšem pozor! Po takovém druhu literatury nemůže sáhnout čtenář bez alespoň částečné erudice v této oblasti. Tím nechci nikoho odrazovat. Je to jako s hudbou. K Janáčkovi a Martinů se také musíte dostat přes Smetanu a Dvořáka...

Jak se vám tato knížka nahrávala a co Vás nejvíce během natáčení překvapilo?

Vlastní natáčení nemohu v žádném případě označit za lehké. Jedná se totiž o velmi těžký text a od interpreta vyžaduje maximální soustředění. Stačí nepatrná chyba v důrazu na to, či ono slovo ve větě a celá myšlenková stavba se vám sesype. Nesmíte si dovolit, aby se posluchač díky vaší interpretaci v textu ztratil. Zda se to povedlo, to ať posoudí posluchači. Naštěstí jsem v tom nebyl sám a proto bych chtěl touto cestou poděkovat za spolupráci zvukaři Michalu Kočíkovi a hlavně paní režisérce Pavle Horňákové.

Co si myslíte o audio knihách?

Vím o docela dost lidech, kteří tuto formu preferují a pochvalují si ji. Abych se přiznal, já patřím spíš k těm konzervativnějším čtenářům a šustění stránek bych nevyměnil ani za čtečku, ani za reproduktory, či sluchátka.

Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha a autor?

Odpovědět jednoznačně na tuto otázku nelze a ani nechci!

To je jako tvrdit, že nejlepší jídlo na světě je svíčková, nejkrásnější hora na světě je Praděd a když k moři, tak do Chorvatska. Vždyť je přece tolik nádherné literatury! A vybrat favorita bych si nedovolil ani mezi starými Sumery v době, kdy bylo klínové písmo ještě v plenkách.